Bulánecký zpravodaj

 Kronika Oleška

Obec Oleška – 369 m n.m. Obec Oleška se rozkládá v mírné kotlině na 49°58'21" severní šírky a 14°54'50" východní délky.

V roce 1926 byl ustanoven kronikářem zdejší řídící učitel Jan Krutský, který sepsal historii Olešky dle vypravování starších věrohodných osob a dle záznamu z různých knih, které během roku 1926 sebral. Historie obce je tedy zapsána od dob vzniku do roku 1926.

Osada Brník,která náležela ke dvěma obcím Olešecké a Dobropolské,měla svůj obecní majetek. Starala se o své chudé příslušníky,volila si místní zastupitelstvo. To platí však jen o Brníku Olešeckém.Po převratu r. 1919 žádali občané obou částí Brníku,by měli samostatnou obec,což jim bylo umožněno a hranice mezi Oleškou a Brníkem byli upraveny. Proto se také kronika zabývá jen Oleškou a Bulánkou.

Původně byla obec prý rozložena po obou stranách zemské silnice vedoucí od Prahy ke Kutné Hoře, jež byla i s mostem postavena roku 1844, a po obou stranách okresní silnice vedoucí od Uhlířských Janovic a Sázavy do Kouřimě. Obec Oleška dříve také Volešec – Voleška – Volešice, také Woleschetz, byla samostatnou politickou obcí, k níž náležela stará osada Brník a mladší osada Bulánka. Jméno obce Oleška bylo podle jednoho pramene odvozeno od množství olší, kterým se ve zdejším vlhkém kraji údajně velmi dobře dařilo. Jinak vznik názvu obce vykládal spisovatel Václav Vlček. Ten popisoval v tehdy vydávaném časopise „Osvětě“, že bylo jméno obce odvozeno od křestního jména Oldřich, zkráceně Olek. Přesné založení obce není známo, ale dle dochovaných historických pramenu existovala Oleška již před rokem 1348. Nejstarší doložená zmínka o obci pochází z „Knihy stvrzovací“, která byla založena z nařízení pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic, jež byl do svého úřadu zvolen právě roku 1348. O stáří obce svědčí také nápis na kostele, podle nějž mel kostelík roku 1384 vyhořet a roku 1888 měl být rozšířen. Další indicií ke vzniku obce je stručná zpráva ve farní kronice, že Volešec, jinak Volešice, také Oleška, byl již roku 1384 plebanií, neboli farností. Když byla po bouřích beneficia farnost opět upravena, byl Volešec jakožto kostel na čas přidělen ke Kutné farní osadě. Od roku 1754 až do 20. května 1787 patřila obec k Viticům. Toho dne byla v obci zřízena lokálie, jež byla na faru povýšena 17. dubna 1854.

1858

Letošního roku nevypadala žeň v zdejším kraji žádaně neboť dlouhotrvající sucho uškodilo velmi obilnímu zrnku, a pak v čase žní dlouhotrvající deště způsobili škodu tu,že mnohým ne málo obilí zvláště pak žita a ječmene ano i ovsa vzrostlo.

1863

Dne 12.září 1863 zavítal Jeho Eminence pan kardinál arcibiskup kníže Bedřich ze Schwarzenbergu do Černého Kostelce,kde svátost sv. biřmování uděloval,totiž:dopoledne pro osadníky Černokostelecké a odpoledne pro Volešecké,Konojedské a Mukařovské,zdejších bylo 184 biřmovanců.

1875

Velká bída o píci pro dobytek byla,čímž hovězí dobytek náramně v ceně klesl,poněvadž každý prodával a žádný nekupoval.

1876

Vyhořela v Brníku myslivna,jak oheň povstal neznámo. Ten samý rok byla pěkná úroda což mělo za následek stoupání ceny dobytka.

1877

Dne 15.listopadu vyhořely ve Volešci dvě stodoly z celou sklizní,tak že i potřebné věci jako obilní mlýny,cepy hrábě slovem všecky potřeby shořely,jak oheň povstal není známo.

1878

Dne 26.března vyhořela ve Volešci stodola Václava Vedrala č.64 jak oheň povstal neznámo.

Rok tento vyznamenal se podivuhodnou povětrností totiž jaro bylo dosti obstojné na tepla od máje však nastala chladná a suchá povětrnost,obilí vzrůstu zarazilo zvláště jařiny a ozimy dali prostřední žeň,až v srpnu nastala teplejší povětrnost a deště tak,že ovsi dosti bídně se do stodol dostali. Ten rok byla láce v obilí tak že skoro ani žádný se na cenu neptal a ani obilí se prodat nemohlo.

1879

Dne 8.června na den Nejsvětější Trojice po nesnesitelném vedru se k večeru asi o půl páté hodiny přihnala strašná bouře z průtrží mračen,která nesmírných škod obzvláště na lukách způsobila.

V tomto týdnu po Božím Těle odpoledne přišla druhá ukrutná bouře,začalo pršeti, silná déšť se lil až do soboty do večera neustále z oblak,což mělo za následek ,že všecky prameny se rozvodnily a všude síla vody v polích stála a mnoho škody nadělala.

V témže roce se obec Volešecká vyznamenala krásným skutkem nábožnosti. Dala totiž postaviti dva kříže dřevěné s plechovýma crucifiksemi jeden v Brníku,který se v svatošní pondělí,který připadal na den 2 ho června slavným způsobem posvětil. Šlo se s procesím z Volešeckého chrámu po mši svaté se sochou P. Marie a s hudbou do Brníka. A tam se svěcení kříže od Fr. Suka faráře ve Volešci slavné vykonalo. Druhý kříž ve Volešci na návsi postavený světil veledůstojný pan vikář černokostelecký p. Karel Hodinář dne 15.června. Kříže tito byli zvláště přičiněním místního starosty t.č Josefa Šmejkala bydlícího v Brníku zhotovené,čímž zasluhuje všestranné uznání. Duby na kříže daroval jeho jasnost kníže Lichtenstein též přičiněním p. starostovým, ostatní vše jak s vrchu praveno p. starosta obstaral.

Nelibě dotkne se čtenáře,že v kronice této velmi málo událostí paměti hodných o zdejší osadě zaznamenáno.

Od roku 1912 do roku 1925 nastala v zápiscích do kroniky obce Olešky přestávka zřejmě vlivem poválečných poměrů. V roce 1926 pak v zaznamenávání historie pokračoval olešecký učitel.

1881 1. června založen sbor dobrovolných hasičů.

1895

Oheň: V čísle 5 vypukl v únoru oheň v noci, ale ačkoli bylo stavení číslo 4 hned vedle hořícího špýcharu přece bylo uhájeno a hlavně vrstva sněhu na střeše slámou kryté oheň zadržovala, neshořel než špýchar sám a oheň byl za pomoci místního sboru hasičů uhašen.

1896

Dne 21.června 1896 byl odbýván ve Volešci Župní sjezd hasičů župy Lipanské. Ráno mše sv. a po ní promluva k hasičům. Po Službách Božích svěcení nové stříkačky před chrámem Páně, potom vítání sborů hasičských dostavivších se ke sjezdu, počtu asi 30 jednot bylo buď hromadné nebo deputací zastoupeno. Vesnice byla slavnostně zkrášlena prapory, věnci na domech a někde i nápisy případnými, také postaveny byly 2 brány asi se strany západní a východní. Po schůzi odpoledne odbýváno veřejné cvičení na návsi a pak koncert v hostinci Václava Šmejkala číslo domu 21, velitelem sboru hasičského ve Volešci byl toho času Jan Pokorný číslo domu 16.

1897

Volby do říšské rady nová kurie volební.

Dne 5. Dubna 1897 vydal ministr Badem jazykové nařízení o zavedení úřední řeči české u úřadů, kterážto nařízení vyvolalo veliké bouře ve sněmovně říšské se strany německých poslanců,a bouře ty, které neustávaly měly za následek uzavření říšské rady 3. Června 1897. Tento rok zkoušeti bylo českým obyvatelům v německých městech pronásledování zvláště v Žatci byl dům českého besedního domu útokem německých zuřivců vzat a uvnitř místnost spolková i s obrazem Jeho veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. Zapálen. Na to i v Praze na začátku prosince vznikly bouře v Praze kde pouliční lid odvetu za pronásledování svých krajanů začal útočit proti německým některým domům, které německými nápisy byly pleněny a musilo býti prohlášeno stanné právo a vojsko ulice pražské obsazeny a procházeny.

Povodně: Roku tohoto byly v Čechách velké povodně zvláště v podkrkonoší, které způsobily mnoho škod jak na polích, lukách, statcích a veškeré úrodě, vody opustily bývalá svá řečiště a mnoho lidských životů si vyžádaly.

Byla nařízena všeobecná sbírka na poškozené. Ve Volešci byla úroda tohoto roku častými dešti ve žních značně poškozena, obilí vzrostlo a to nejvíce žito, ovoce téměř nebylo žádné.

Oheň: V noci z 5. Června vypukl oheň v Brníku v č.d. 26 u Josefa Vaška, vulgo Pláteníka, který strávil jen střechu tohoto domku. Dne 6.června dopoledne vypukl oheň ve Volešci v tak zvaných Kateřinkách č.49 u Františka Kůžely a strávil střechy tohoto domku i u vedlejšího č.99.V časným zakročením hasičů byl oheň omezen.

9.října 1897 oheň v domku č.47 u Václava Houdka evangelíka,omezen jen na toto číslo.

16.prosince 1897 oheň v Králce č.94 jen střechu strávil.

8.září 1898 slavnost na památku zrušení roboty,před padesáti lety. Z Volešce vyjel průvod obžínkový do Černého Kostelce. Mládež byla oblečena do staročeských a moravských národních krojů. Z Krymlova vyjela po způsobu staročeském upravená svatba do Černého Kostelce,kde slavnost skončila.

V tomto roce děly se pokusy ze strany zdejších učitelů,aby se na osadě rozšířil spolek tak zvaných národních socialistů neb národních dělníků. Byla svolána schůze do hostince Tomáše Sládečka,kde se odbírají liberálně nevěrecké noviny,tam se sešli socialisté národní a socialisté demokrati za přítomnosti duchovního správce,který se do schůze dostavil,aby vliv špatné řeči paralysoval jednak na místě hned,jednak při kázání,zmařeno bylo založení spolku národních socialistů. Nejvíce agitoval učitel Emanuel Kváča,který volal do Volešce národní socialisty. Ty při schůzi velmi utočili proti katolické církvi,katolickému kněžstvu po způsobu sociálních demokratů.

1899 Přikročeno k opravě hřbitova-zeď od roku 1849 nebyla opravována ,zeď byla na několika místech pobořena. Přikoupeno pole na rozšíření hřbitova. Vchod umístěn ze severní strany namísto bývalé západní odkud mnoho vody teklo od Krymlova. A postavena nová železná vrata. Vprostřed hřbitova postaven kříž na podstavci.

23.října opět pobuřující schůze u Tomáše Sládečka hostinského na podnět učitele Jana Krutského jeho zetě svolána-aby se v ní od pozvaného řečníka,národních socialistů útočilo proti katolické církvi,aby se odporoučel Hus,Žižka a Komenský kacíři, pro přednášky ve školách, aby se lid odvracel od sv.Otce a zvláště od návštěvy v chrámu, což nebylo ovšem výslovně podotčeno,ale míněno neboť učitelé zdejší neradi vodí mládež do chrámu Páně a jen dva doprovázejí ji na mši svatou při zvonění klekání dávají špatný příklad,jeden z učitelstva Emil Kolář při cvičení tělocviku před mládeží školní ani k modlitbě nesmekne ani děti modliti nenechá.

Volešcký starosta Josef Drahota velký to přivrženec helvetů,byl jen asi od pěti sociálních demokratů z Bulánky zvolen do výboru a vinou domácích výborů byl zvolen za starostu k velké nelibosti osadníků. Jest týž chováním se k chrámu Páně za nevěrce pokládán,schází se jen s helvety a to u Antonína Fotta mrzáka a helvety v č.34 kde se čtou helvetské listy,radikální a liberální noviny a kam se lákají občané,aby se tam pokazili. Obzvlášť mladší učitelstvo bývá ve zmíněném domku často návštěvou a odchází odtamtud s nepřátelskými úmysly vůči katolickému náboženství.

Krimi: vražda v Olešce v č. 61. Pytlák a pijan Josef Šmejkal následkem nesvárů a domácích různic zastřelil ženu. Dostal doživotní žalář, ve kterém záhy zemřel.

Dne 3.června 1900 byla po obdrženém dovolení přijímána do katolické církve Kateřina Procházková ve Volešci č.38 rozená dne 28.března 1881,dcera helvetských rodičů Václava Procházky domkáře ve Volešci č.38 a Anny rodem Svobodovy z Vejžerek. Táž provdána byla později za Václava Pešnera-bednáře.

Byl to bratr mého pradědy Josefa Pešnera,proto jsem tu vypsala i tento kousek z historie.

Venkov se vylidňuje-u nás následkem stěhování a vystěhování do Ameriky a po r.1945 osidlování pohraničí.

Dne 2.září odebral se z Volešce na nové působiště do Roztoklat učitel Emanuel Kváča,který ve Volešci přes 15 let působil ale ne chvalně,byl znám jako pijan - který celé noci dovede piti a teprve ráno se vracíval domů,při jedné cestě takové z Černého Kostelce byl v zimě nalezen s pochroumanou nohou a od cizích lidí do Volešce přivezen,by 1 nucen ležeti po 4 neděle,tak Se nemohl školu navštěvovati. Tento učitel též mnoho mladých učitelských sil zkazil navyknuv je nepořádnému živobytí. Poslední čas pracoval ve Volešci ns rozšíření národních socialistů - odebíral jejich protikatolické noviny s listy a půjčoval je ve Volešci. Byl příčinou že svolávány schůze národních socialistů ve kterých brojeno proti katolické církvi a proti Římu.

Vložen výstřižek z novin s Dlouholetý doubravčický řídící pan Emanuel Kváča dotrpěl v pražské nemocnici ve čtvrtek 4.března 1943 ? po 36 hodinové agónii. Pohřben byl n. Vinohradském hřbitově v pondělí 8.března (těžké zranění pražskou tramvají: V Olešce učíval sám 160 dětí,čtyřiceti letý pobyt na venkově vyměnil za starou touhu k návratu do zkázonosných ulic rodné Prahy.

Toho roku vyskytlo se veliké množství myší - polních hrabošů - kteří ohrožovaly úrodu. Nejvíce se usazovaly ve březích u silnic a cest a odtud vycházely do pole,kde velké škody působily. Jakékoliv otravné prostředk; neprospívaly až prudká zima a mnoho sněhu s vodami je usmrtilo.

1901 7.3.1901 posvěcen missionární kříž na hřbitově

Na památku Milostivého léta sázeny na hřbitově stromky a sice před kříže na prostřední cestě kulovité akáty,u cesty za křížem americké doubky.

Sčítání lidu :

Od roku (1891 — 1901) za něhož napočteno – Oleška 532, Bulánka 269, Krymlov 378, Brník 220 v Králce 177 celkem 1668 obyv. byl tedy za 10 let o 292 obyvatel z nichž většina za chlebem odešla do měst a Ameriky.

1902 Tohoto roku děly se pokusy šířiti oslavu Husovu. Učitel Jan Krucký svolával hasiče s dával předčítat dějiny zvláště dobu husitskou aby se poukazovalo lna zlořády dle některých dějepisců tehdáž prý vládnoucí,zvláště mezi kněžstvem,mnozí osadníci se takové schůze znechutili a přestávali je navštěvovat,bylo patrno,že na jedné straně měli býti občané získávány pro oslavu a na druhé straně mělo nynější kněžstvo o důvěru býti připravováni. Nejvíce pracoval ke dni 5.července k slavnosti Husově Alois Chábera,učitel z Krymlova rodilý,který pomocí dětí 2.třídy rozesílal radikálně husitský časopis " V boj" do katolických rodin aby na Husa a jeho oslavu upozorňoval a nevážnost katolických osadníků ke katolické církvi pomocí článků a písní husitských v časopisu obsažených budil.

Krásnější manifestaci a to svaté víry katolické způsobili osadníci volešečtí,duchovní správce je vyzval ráno v neděli osvědčili svou upřímnou náklonností ke katolické víře a všichni se súčasnili přivítání poutníků ze Staré Boleslavi putujících. I zúčastnil se sbor hasičský všichni katoličtí upřímní osadníci a byla radost dívati se na velmi silný průvod ctitelů mariánských a byla radost naslouchati vznešeným zpěvům písní církevních. Nová korouhev fialová.

18.března v noci vypukl oheň na střeše hájovny v Brníku č.48,oheň byl omezen jen na toto stavení a jen vršek domu byl poškozen.

1903 Tohoto roku hned na začátku měl duchovní správce obtíže s učitelstvem. Jan Krutský vyjádřil zde před svou dcerou,žákyní 1. třídy,že se nemá v 1. třídě modlitba anděl Páně učit,dívka ta před celou třídou výpověď obratem pověděla,tím učení a náboženství duchovnímu správci se ztížilo. Týž učitel trestal děti III. třídy,když byli všedního dne na mši svaté pod záminkou že se opozdily,zač šly zároveň s panem řídícím školy z kostela. Lidé si na toto jednání stěžovali u duchovního správce, že nemohou děti na mši svatou vodit aneb posílat,tím velice trpí návštěva chrámu Páně ze strany dětí. Týž učitel vstoupil do sboru hasičského a zavedl večerní schůzky zvláště dal předčítati dějiny husitské doby a při těch domnělé nepravosti tehdejšího kněžstva-tak aby lidu kněží i nynější v nechuti přivedeni byli. Když bylo ve volešecké škole střídavé vyučování a hodiny náboženské se měnily každý týden, vyjednal si duchovní správce pro 1 třídu,kterousi hodinu a v ustanovenou hodinu,jak řídící školy byl srozuměn přišel do 1.třídy k učiteli Krutskému. Tento však odepřel hodinu k vyučování přepustiti. Také nesprávně počínal si Alois Chábera,rodák s Krymlova,učitel dříve 2. třídy potom páté , tento učitel spojuje se s helvety volešeckými,rozesílá nebo rozesílat dává husitské noviny mezi osadníky,aby budil zášť proti kněžstvu a také katolickému náboženství. Také začal šířit kalendář "Havlíček" zvané ve kterých je nepřátelské stanovisko vůči víře a zvláště katolickému náboženství. Tento učitel také posílal některé děti že školy domů mezi vyučováním když mělo býti svaté náboženství,ve škole před příchodem kněze zavíral stůl a inkoust aby nemohl zapsati učivo do školní knihy,při zvonění klekání nesmekají učitelé a dávají pohoršení,k svátým svátostem nepřistupují ani o velikonocích ba ani o sv. Missii a milostivém létě vyjímaje řídícího p. Václava Anderle který je ředitelem chovu.

Duchovní správce si stěžoval do přehmatů učitelských vůči náboženství u nejd. k. a .konsistoře ta přepustila věc zemské školní radě ta opětně okresní. Duchovní správce byl vyzván dostaviti se k okresní školní radě aby podal důkazy učinil tak,jmenoval vše určitě i osoby jmenoval které měli svědčiti, ti byli také předvolány do Českého Brodu a stěžovaly si samy až je pan inspektor zakřikoval,aby mluvily jen nač jsou tázány. Duchovní správce se za učitele přimlouval aby nebyli trestáni,ale aby byli jen napomenuti.

Dne 5.července 1903 zase působením učitelů mladších svolána byla schůze sokolská k Sládečkovým č.45 a byli na ni zvoleni z vůkolí všichni helveté, domácí lidé se nezúčastnili.

17.května 1903 byla bouřlivá schůze národních socialistů v Brníku,kde ostře mluveno proti biskupům a kněžím a též ve Volešci téhož dne večer. Záminku ku nepřátelskému vystoupení proti katolické církvi brali si z úpadku záložny sváto Václavské,při které byl kněz a profesor Jan Drozd starostou. Tento kněz nedohlížel na úřednictvo záložny a tak se i jeho vinou stalo že nastala defraudace na 7.miliónů korun. Velké pohoršení z toho vzniklo v Praze a v celých Čechách,potupné pohlední lístky tištěny a rozesílány všude, jestliže si dovolil kněz něco neb někoho kárati hned dostal lístek potupný,aby si káral klerikály,jak říkají kněžím a katolíkům. Týž kněz Jan Drozd i s úředníky byl od poroty v Praze odsouzen na sedm let do žaláře.

15.července 1903 volba nového poslance do zemského sněmu. K volbě byl duchovní správce za komisaře od c.k.okresního hejtmanství vyslán,dále v místnosti Václava Smejkala hostinského č.21 a toho času starosty. Učitelé s helvéty volili národního socialistu Václava Klofáče se strany která vystupuje příkře proti katolické církvi,ukázali učitelé jakého jsou smýšlení,rolníci většinou volili Bohumila Nováka rolníka v Přistoupimi,který také celkem všude byl volen.

Nová pumpa na farní zahradě 90 korun.

Dne 24 května vypukl v Krymlově u Ferstrů č.8 oheň,strávil krytbu jednoho stavení.

Týž den bylo také křesťanské cvičení v Krymlově u kapličky - a místní hospodský Jan Šindýlek a zároveň mistr tesařský měl taneční zábavu a tu prý se vyjádřil, když byl upozorněn, že se nemá hráti v čas služeb božích u kapličky, že on musí z hospody platit a kněz že nic neplatí.

29.6.1903 vypukl oheň v Brníku v č.15 u Chastilů strávena krytba jednoho stavení.

Škola : V 18. století, nejspíše současně s otevřením zdejší lokálie, byla v obci založena škola. Nejstarším známým učitelem olešecké školy byl roku 1758 Jiří Kaňura. Za učitelování jeho syna Jana roku 1791 zde po podle záznamu bylo 78 dětí. V té době byla školní budova přízemní, dřevěná, krytá slámou a byly tam dvě místnosti. Jedna místnost sloužila jako učebna a druhá jako učitelský byt. V roce 1829 byla u obecní studně postavena nová jednotřídní budova školy. Roku 1847 zde byla otevřena třída druhá. Dvoutřídní školu navštěvovalo celkem 275 žáku. V roce 1877 byla škola opatřena druhým patrem a stala se tak trojtřídní. Vyučovat se zde však začalo až 1. ledna 1880. Postupně přibývalo dětí a tedy i tříd. Od roku 1892 byla olešnická škola již pětitřídní a největšího počtu žáku dosáhla v roce 1903 – 430 dětí. V nadcházejících letech už se počet studentů pouze snižoval a dne 1. září 1925 byla škola opět změněna na trojtřídní se 120 dětmi.

Po mnoho roků pociťován nedostatek místnosti pro školní třídy,následkem toho byla jedna třída po 12 let v nájmu a sice ve staveni patřícímu Tomáši Sládečkovi nyní jeho zeti,p.Janu Plzákovi č.43.Mimo jednu, byla ještě jedna třída a sice první úplně nedostatečná pro veliký počet žáků pravidelně 60. Také dolní třída, původní a nejstarší, byla pro nízkost a vlhkost za nedostatečnou a nezdravou od úředních komisí vyhlašována. Více než 10 let táhlo se vyjednávání o stavbu nové školní budovy. Osadníci nechtěli o stavbě slyšeti. Když úřad svoloval k tomu původně, aby u staré školní budovy přistavěly se 2 třídy,což by bylo velmi malý náklad vyžadovalo,nechtělo se tehdejší obecní zastupitelstvo s Josefem Kosinou v čele tomu podvoliti,když se dále k ničemu nepřikračovalo naléhala okresní školní rada na stavbu nové budovy školní,jinde než u staré budovy,kde stojí stavba na jehlách ve vodě. Došlo tak daleko,že se již cítilo zastupitelstvo obec volešecké pohnuto koupiti pozemek pro novou stavbu. Bylo to staveniště na pozemku Václava Pokorného, hned první pole za vsí u silnice ke Kostelci po pravé ruce. Již i plány i rozpočty byly pořízeny i schváleny, ale nicméně dovedli toho členové školní místní rady, že od stavby na tom místě upuštěno a bylo žádáno u nejvyšších úřadů aby se vzal ohled na neutěšené poměry hospodářské,kde nic z výrobků hospodářských neplatí a hospodáři jen že živoří a aby se dovolilo při staré budově školní na obecním pozemku přistavovat 2 potřebné třídy. Žádosti v tom ohledu podávané potkaly se s nezdarem a naléháno víc a víc na stavbu nové školy. Sluší podotknout, že duchovní správce uznávaje jak nepříležito bude stavět školu u silnice ke Kostelci,odkud bude daleko do kostela,nabídl se zakoupiti stavební pozemek na poli Václava Šmejkala hostinského,tak že by mládež školní kolem kostela se do školy ubírala a tím spíše chrám Páně navštěvovala. Úmysl ten schválil pan okresní hejtman Josef Smutný,který nařídil staveniště to měřiti, a plány jemu přizpůsobiti. Ale ačkoli se o tom členové obecního výboru přesvědčili,že je v hloubce jednoho metru kámen na staveništi,přece když došlo k odměřování a zkoušení základu v zimě,přišlo se na vodu,ale to tím,že stavitel Falta,zuřivý liberál nevěrec nepřál tomuto staveništi a zaměřil stavební plochu 11 metrů od silnice daleko. Tak, že se následkem toho přišlo až do louky ke stružce,kde ovšem v základě byla voda. Vypočetl dle toho,že to co se dává na získání staveniště,na druhé straně bude zase ztraceno velkým nákladem na stavivo při hlubokých základech. Následkem toho sešlo se stavby budovy školní na pozemku Václava Šmejkala č.21 u silnice ke Ždánicům. Došlo k tomu,že vyhlédnut pozemek na rohu, kde se silnice křižují mezi domkem Václava Vomáčky č.78 a domkem Jana Šmejkala obuvníka č.68. Pozemek ten náležel Tomáši Sládečkovi rolníku a hostinskému ve Volešci č.45,který se ho rád zbavil,protože tam trpíva škodu na úrodě od drůbeže a škodu na stromech od mládeže,k tomu pozemku přikoupena byla malá část od zahrady Václava Vomáčky, aby v budoucnosti když by bylo třeba přistavovat,mohla se tím směrem škola rozšířit. Při dražbě, stavbu školy vydražil si jakýsi Falta z Radimi u Dobřichova,ale místní školní rada si vymínila, že se rozhodne stavbu mu svěřit,když by někdo , místa snad o stavbu se nepřihlásil. I přihlásil se Václav Vedral, rolník z Volešci Č.64, který ve společenství ze zednickým mistrem Štěpánkem ujal se stavby školy a sice za 25.570 korun z nichž připadá 17.765 korun 10 haléřů na Volešec s Bulánkou,3.383 korun 94 haléřů na Brník a 4.420 korun 96 haléřů na Krymlov zaplatit. Sluší se podotknouti,že v těchto penězích není obsažen obnos za pozemek a za kámen a dovoz jeho do základu,což si vymínila místní školní rada, aby ze stavby měla nějaký užitek. Osadníci se domnívali, že si odjezdí něco na přirážkách,ale nestalo se,jen něco málo rolníků s koňmi vozili cihly. Také truhlářská práce zadána jinam.

Se stavbou započato na jaře po velikonočních svátcích a skončena byla v září tak, že 24.září u přítomnosti úřední komise byla stavba schválena a přijata. Hned druhý den vypraven byl Josef Dvořák obecní posel do Vavřinče k p. vikáři,kdy a zdali by sám školní budovu chtěl vysvětit. Týž zaslal delegaci duchovnímu správci volešeckému, aby sám školu církevně vysvětil. Dne 27.září v neděli před svátým Václavem byla slavnost vysvěcení nové školy ohlášena a 28.září 1903 na den svátého Václava byla škola slavnostně vysvěcena. V chrámu Páně shromáždilo se obecenstvo se školní mládeží a spolky hasičskými. Po vzývání Ducha svátého vyšel průvod ke školní budově za zpěvu Litanie ke všem svátým. Před školní budovou průvod se zastavil, duchovní správce nejprve venku konal posvátné obřady a pak vevnitř dokonal co ku vysvěcení školy náleží. Po ukončení posvěcení odebral se průvod zpět do chrámu Páně na služby boží,při nichž duchovní správce mluvil o posvátnosti školy. Do nové budovy přesídlily tři vyšší třídy a v staré škole zůstali umístěny 2 nižší třídy. Ačkoli se od komise proti dolní třídě brojilo, nicméně přece žactvo I. třídy v ní bylo umístěno a na hoře dřívější II.třídí pronajat byt učiteli K. Cháberovi,dolní byt pronajat učiteli Jindřichu Šplíchalovi. Má se všeobecně zato,že ani tak k vůli žactvu hnalo se na stavbu školy,jako spíše aby se získalo hodně mnoho pohodlných levných bytů učitelům. Osadníci vesměs žehrají proti ohromnému nákladu na 2 školní

budovy,jejich vydržování čistění,vytápění. Nenadáli se, že obecné zastupitelstvo s Václavem Šmejkalem a Václavem Pokorným č.28 v čele,kteří dříve stavbě se co nejvíc bránili,nyní tak ohromné přirážky na poplatnictví uvolí,vysvětluji si to tak, jeden z učitelů je nápadníkem dcery Václava Pokorného,jiní zase pilnými návštěvníky hostince Václava Šmejkala,a proto se smýšlení vůči stavbě školy tak změnilo a zlepšilo,poplatníci si stížnostmi nepomohou, páni říkají, ale vždyť tu mají samé "muziky“ .Není hůře, jako když je v obci starostou hostinský,který nepečuje o pořádek,kázeň mravnost u mládeže a občanů, že by mu z toho nekynul užitek, kdyby občané byli pořádní a střídmí, čím větší nekázeň zpustlost u mládeže, tím větší platy pro poplatnictvo.

Narozených 56 \ 5 nemanželské \ oddaných 16 ,zemřelých 33. Nejstarší ženich 68 roků a nevěsta 56 rok

1903 na večer vypukl oheň na Bulánce č. 40 a strávil střechu domku,přííčina požáru neznáma,oheň byl přičiněním hasičů z Dobropůle a volešce omezen jen na 1.číslo.

20.května 1904 oheň v Bulánce č.10 u Emanuela Nováka domkáře

31.května 1904 ráno vypukl z neznámé příčiny oheň u Františka Švarce rolníka na Králce,shořely střechy obytného i hospodářského stavení.

21.července 1904 vypukl oheň na Králce ve dvou krajních domcích u Bulánky.

"Sucho :

Tento rok byl rokem velmi suchým pro nedostatek deště. V místech výše položených nebylo vody v studních a lidé měli veliké obtíže s dovážením vody. Velmi citelný byl nedostatek píce,trávy a jetelů luštěnin,zvlášť hleděno s obavami vstříc zimě u chudého lidu pro nedostatek zemčat.

Za metrický cent zemčat platil se za 10 korun r.č.

Toho roku prošlo mnoho vojska Volešcem na manévry v Písečku,avš nedostatek vody byl příčinou že z manévrů sešlo a vojska se vracela svých bydlišť.

18 lidí výboru zvolilo nového starostu je jím rolník Jan Sýkora č.p. 5. Oprava na faře - varhan a nový rejstřík.

Dne 7.března 1905,to jest na večer před Popeleční středou vypukla prudká hádka mezi Františkem Dvořákem synem Jana Dvořáka domkáře a nádeníka ve Volešci Č.89 a mezi Františkem Havelkou bývalým slouhou ve Volešci, František Dvořák prý v napilosti vyzýval k pračce,k tomu se dostavil Jan Dvořák domkář z č.89 a z hádky nastala rvačka ve které byl Jan Dvořák smrtelně do hlavy a krku uhozen,tak že po těžkých bolestech 11.března zemřel. František Havelka s manželi Vyhnánkovými byl vícekráte volán k výslechu do Černého Kostelce i do Prahy. Co toto píši není posud rozsudek znám.

Nová silnice od erární podél školy.

23.července v neděli přede žněmi navštívena byla osada naše krupobitím, poškozeny byly pole nejvíce směrem od Svrabova k Brníku a Králce. Strana směrem ke Krymlovu byla ušetřena.

Tohoto roku byl Volešec a Bulánka navštívena požáry. Tak dne 2.října 1905 si vypukl oheň ve stodole Jana Plzáka, kterážto patřila k číslu 26 proti faře.

I Stodola ta vzplanula neobyčejně rychle a sice z vnitřku vypukl oheň,od této stodoly zapáleny byly stodoly vedlejší a sice stodola Františka Háčka č.25 a stodola Kateřiny Miškovské č.24 ve kteréž poslední měli mnozí složeno obilí zvláště Václav Dvořák kostelník volešecký,Antonin Poledne kupec, Jan Venclík rolník,Vincenc Reniš domkář a taktéž tam měl složené obilí Jan Plzák,rolník. Příčina požáru nebyla vypátrána. Mimo stodoly chytilo obytné staveni Antonína Boubína kováře č.83. Velikým štěstím bylo, že bylo bezvětří, jinak by bývalo mnoho jiných ještě budov požárem zachváceno.

K požáru se dostavili hasičské sbory domácí,Krymlovský,z Nučic a Vejžerek. Ku oznámení požáru v novinách-Čechů došel příspěvek na chudé pohořelé 10 korun r. č. od světícího biskupa t. č.probošta v Staré Boleslavy, Msgr. Ferdinanda Kalouse. Pro Václava Dvořáka,kostelníka vyprošena byla pomoc od knížete patronátního úřadu v Černém Kostelci,obdržel darem 50 korun.

Pohořelí obyvatelé rozjížděli se po okolí, aby si vyprošovali podporu. Přiváželi mnoho vozů slámy a mezi tím i něco vymláceného obilí dostali.

3.října 1905 vyhořel v obilní stoh Františka Šmejkala v Bulánce Č.49

následkem neopatrnosti na děti,které si hrály sirkami u stohu a zapálily.

10.říjná v noci vypukl opětně požár na Bulánce v č.15 a strávil střechy dvou stavení - totiž Františka Hesa č.15 a Václava Zikmunda č.45.Příčina požáru neznáma.

5.listopadu ráno po třetí hodině vypukl požár v hostinci Jana Zikmunda č.18 v Olešce pod kostelem přes silnici. Od tohoto stavení chytlo obytné stavení č.19 Josefa Pokorného,výměnkáře a s druhé strany též vršek (špýcharu) stáje rolníka Jana Poledne č.17.Přičiněním hasičů z Volešce,Krymlova,Svrabova,a Nučic bylo dalšímu šíření se ohně zabráněno. Velikým štěstím bylo že nebyl vítr. Příčina požáru není známa.

Téhož dne 5.listopadu připadala neděle a zároveň památka posvěcení chrámu Páně. Mnozí z pohořelých a přátel znesvětili ten den ráno vyvážením slámy a sena za vesnici z pohořelých stavení.

1905 - ve Volešci založena hasičská knihovna.

1906-Na začátku roku podnikány pokusy od nepřátel katolické víry,aby byl vydán zákon o rozlučitelnosti manželství mezi katolíky. Za tou příčinou podepisovány petice proti takzvanému zákonu. Petice ti podepsáni nejen od obecního úřadu,ale i od jednotlivců ve Volešci,nechtěli podepsati učitelé Jan Krutský a Emil Kolář,pan řídící podepsal. Učitelovi Aloisů Cháberovi nebyla petice k podpisu dána a učitel Sychra nebyl právě přítomen. Velkou akci proti rozlučitelnosti zahájil Dr. rytíř Julius Nejedlý,slavný advokát v Praze. Tento obhájce katolického manželství vystoupil sám jediný v koruně advokátů v Praze,na obhájení manželství katolického a potom nejen v Praze ale po Čechách ano i na Moravě konal přednášky ve prospěch neroslučitelnosti manželství.

Taktéž vznikl rozruch za příčinou nového školního řádu a prováděcích nařízení od zemské školní rady k němu vydaných. Dle prováděcích nařízení měla nastupováno býti,aby účast mládeže školní při službách božích byla dokonalá,aby rodiče nedbalý povoláváni byli k zodpovědnosti pro neposílání dětí na služby boží a k svátostem. Poněvadž i dozor se strany učitelů měl býti takový,aby vyhovoval účelu a aby se nepřítomnost dětí zanedbávajících služby boží vyšetřovala a zapisovala,pozdvihli se radikální a nevěře holdující učitelé proti své vrchnosti školní,proti zemské školní radě a chodíce po vesnicích dožadovali se podpisů od obecních úřadů i spolků,aby prováděcí nařízení zemské školní rady byla zrušena. Takové to petice buřičské posílali do Vídně k ministerstvu,a také skutečně prováděcí nařízení zemské školní rady bylo zastaveno.

Proti petici za uzákonění a potvrzení prováděcích nařízení podpisovati obecní úřady duchovním jak se stalo ve Volešci a v Krymlově - kde učitelské petice k podpisu předložené byly prý odmítnuty. Chování se učitelů volešeckých,mimo p. řídícího, je pohoršující vůči dětem a chrámu Páně. Neklekají v kostele,kázeň nad dětmi neudržují a jeden z učitelů Oldřich Novotný prý se ve IV. třídě vyslovil,že se děti nemusí náboženství učit a do kostela chodit. Týž čte noviny od odpadlíků Masaryka Kunteho odpadlého kněze a Herbena vydávané,které útočí ustavičně proti katolickému kněžství a katolickému náboženství.

Na začátku školního roku se též usnesli učitelé,aby mládež nebyla voděna každodenně na mši svátou,toto usnesení své odůvodňovali starším řádem bohoslužebným z roku 1893 od pana faráře Šrámka schváleným,dle něhož také prý jen dvakrát za týden stačí, voditi mládež školní do kostela.

Duchovní správce (pisatel) přisvědčil a ten smysl na dotaz od okresní školní rady zaslaný,když vodily mládež v pátky postní a také v měsíci dubnu, kdežto doposud vodil několik dětí od 1.května do 31.října,mimo prázdniny. Na jednočlenný dozor se strany učitelstva duchovní nepřistoupil.

Opis smlouvy v spisovně farní,mezi školními věcmi.

Tohoto roku také povoleny prázdniny delší pro obecné školy a sice od 30.června do 31.srpna tedy dva celé měsíce,místo dřívějších 6 neděl též o vánocích prodlouženy prázdniny školní až přes nový rok,tak, že úhrn všech prázdných dnů s nedělemi i svátky atd. do roka obnáší přes půl roku. Při těchto půlročních prázdninách se přece ještě proti kněžstvu štve,že chceme snižovat úroveň vzdělání. Kdežto za staré školy katolické kdykoli připadal v tém dni zasvěcený svátek, neb jinaký prázdninový den mimořádný, hned se muselo učiti ve čtvrtek,na který den připadal dříve den prázdnin.

V postě tohoto roku přicházeli buřiči sociálně demokratičtí z Černého Kostelce do Brníka a na Králku,kde pořádají buřičské schůze ve prospěch sociálně demokratické strany a na škodu osadníků věřících. Na Králce v hostinci p.Chytry a v Brníku v hospodě Josefa Žohy,kteřížto hostinští dali si vnutit nevěrecko- sociálně demokratické noviny.

Ve Volešci toho druhu schůze nebyla na zakročení p. starosty Jana Sýkory, který to hostinskému J.Kosinovi rozmluvil ve smyslu,že ty schůze čelí také proti rolníkům a ku všeobecnému zhoršení mravního stavu dospělých i mládeže.

Na jaře tohoto roku byl ve Volešci stavební čilý ruch. Přibylo nové číslo domku Antonína Boubína.

Na naléhání c. k. okresního hejtmanství v Českém Brodě byla obec zdejší spolu s přifařenými obcemi přinucena postaviti umrlčí komoru. Místo pro ni povolil patronátní úřad na zdejším hřbitově. Dle nástinu a plánu stavebního měla pozůstávati ze 2 místností. Obecní výbor se však usnesl stavěti jen jednu místnost a také to přijal.

(z farní kroniky)Tohoto roku slavil zdejší hasičský sbor za starosty čili předsedy V. Šmejkala hostinského č.21 a za velitele Jana Pokorného č.16 své 25 leté založení. Pozváni byli sborové hasičtí na slavnost veřejného cvičení na neděli 8.července 1906. Dostavili se jen hasiči z Nučic s velitelem Josefem Pokorným zdejším rodákem. Hasiči zdejší dostavili se ráno na služby boží,odpoledne konali na návsi veřejné cvičení a po něm byla zábava taneční v zahradě Jana Pokorného,velitele hasičů. K této zábavě cvičil učitel Jan Krutský mládež v tanečcích. Nečestné bylo,že přes domluvu p. starosty Jana Sýkory, svolávati dal mládež i na boží hod svatodušní,přísný noremní den a také v hostinci V. Šmejkala své tance prováděl. Tak to viděla církev.

A takto lid:(kronika obce)Dopoledne byla slavnostní valná hromada a přednáška Jana Krutského a odpoledne hasičské cvičení a veselice v zahradě velitelově Jana Pokorného, kde byli zatančeny české a moravské tance Janem Krutským. Byla to opravdová veselice, nikomu se odtud nechtělo.

Rušení klidu nedělního a svátečního se velice rozmáhalo přes důtklivé varování duchovního správce. K.Houdková rolnice v Brníku č,6 dala prý sekat louku na boží tělo a v neděli seno vozila. Ve Volešci dával rolník Jan Plzák švagr učitele Krutského,sekati obilí na neděle. Tento rolník býval prý studentem,přiženil se sem z Jiren a dává svým nevěrectvím ostatním rolníkům pohoršení. Taktéž mnozí osadníci z Bulánky a Králky,ano i z Volešce a Krymlova dojížděli v neděli na panské pole ke Kouřimi na chrást řepný.

60 let - diamantová svatba :

Řídká slavnost konána 10. července 1906 ve farním chrámu Páně Volešeckém. Slavili totiž manželé František Kratochvíl výměnkář ve Volešci č. 100 Marie rozená Chalupová z Tuchoraz 60 letou památku svého sňatku,který před 60 lety v Přistoupimi uzavřeli.Synové,dcery,jakož i mnoho vnuků zúčastnilo se té slavnosti a někteří z nich s jubilanty přistoupili k stolu Páně.

Co se týká úrody,byla výborná - až na brambory,které někomu hnily, déšť v září poškodil švestky tak, že visely rozpůlené posud nedozrálé se stromů na způsob žlutého listí,mnozí je trhali a připravovali z nich povidla. Ovoce všeho bylo dost. Rok celkem úrodný a příjemný.

1907 v tomto roce po odchodu dp. J. V. Prskavce jmenován byl administrátorem jsem já František Pilný,kaplan v Čestlicích u Prahy. František Pilný narodil se v nevelké vesnici Bříč 27 okres Týn Nad Vltavou,dne 20.března 1880.

Nový učitel :

Právě letošní rok byl zde učitel jménem Oldřich Novotný z Poříčan,který byl nejhorším ze všech,co jich ve Volešci bylo. Byl to nevěrec, který bral dětem víru říkaje,že není pekla,že nepotřebují chodit do kostela,ani se učit náboženství. Pan starosta Sýkora sám ho slyšel v hostinci u Kosinů,jak rouhavě mluvil zejména o Panně Marii. Občané podali stížnost na něho k okresní školní radě,že jim kazí děti,nastalo vyšetřování a učitel Novotný přesazen do Tismic u Českého Brodu. Místní školní rada zasluhuje pochvalu, že se zastala náboženství a proti učitelovi vystoupila.

Farářem ve Volešci 1.srpna 1907 ustanoven Emanuel Heller narozen 18.března 1870.

Oheň

V červnu vypukl v Bulánce neznámým způsobem oheň,jímž zničeny 2 stavení. Na valné hromadě "ústřední jednoty hasičů " v Praze usneseno,nezúčastňovati sboru se dále církevních slavnostní. Zdejší sbor hasičský účastní se přesto dále.

Letošního roku po 4 měsíce trvající sucho mělo,i zde za následek nedostatek vody,hospodáři nuceni zakládati nové a vrtati hlouběji staré studně.

Sklizeň dosti dobrá.

Přípisem c. k. okresního hejtmanství v Českém Brodě ze dne 10.června 1908 č.13850 sděluje se zdejšímu Obecnímu úřadu "že správné označení obce v řeči České zní 0leška",a tudíž obec k používání tohoto označeni bez jakéhokoliv povolení oprávněna jest.

1909

Dne 22. července byla obce Oleška postižena strašlivou katastrofou. Odpoledne kolem čtvrté

hodiny začali mraky chrlit spoustu vody a současně záhubné krupobití. Hlavně v trati katastru od

Císařské louky ku Krymlovu se velikým větrem lámali stromy a topol se vyvrátil a spadl přes

stavení,voda přikvapila do obce obrovskou rychlostí, že v mžiku byli některé dvory okamžitě

zaplaveny,zejména dům čp.16,kde dobytek i život lidský byl ohrožen. Pole byla zpustošená, že jen

strniště ze země trčelo a muselo se posekat na sušení, a co se neposekalo, z toho nic nebylo i

luka ,které byla vsenoseči, byla zaplavena. Krásným na to po celé léto panujícím počasím skoro úplně zahojena. Subvence od státu dostalo se Olešce 2.400 korun a Krymlovu 500 korun.

Potok ve vsi tolik rozvodněn po celé návsi,že není pamětníka.

+ 20.srpna 1909 rok po trvajícím odpočinku zemřel Václav Andrle řídící učitel, varhaník, týden po něm pohřbena zde i jeho paní Terezie. Učitel Václav Andrle v Olešce učil 25.

1910 Vlhký a studený rok měl za následek hojnost myší v polích,které se trávily ovšem namočeným ve strychninu.

1911 dala obec roubovat u Vohražený přes 200 stromků třešňových, které se všechny ujaly a rouboval je p. Alois Svoboda, č. p. 1 z Bulánky.

Sucho a vedro :

Rok tento panovalo takové sucho a nesnesitelné vedro,že není podobného pamětníka. Kromě 2 malých deštíků, od května do září nepadla ani rosa. Obilí na polích takřka uschlo,zrna málo,píce skoro žádná. Stálé větry vysušily zemi ztvrdlou jako kámen.

Postaven nový Missijní kříž.

1912

14.dubna 1912 arcibiskup Skrbenský (podpis)

Různými sbírkami a faráře přispěním postaveny s dovolením k. a. konsistoře, c. k. okresním hejtmanstvím, patronátním úřadem, věžní hodiny nákladem 1.238 korun 39 haléřů firmou J. Adamce z Čáslavi.

U zdejší "Raiffeisenky" uložen kapitál 300 korun,z jejichž bude od faráře natahovač a potřebná oprava(dle nařízení k.a. Konsistoře). Hodiny jsou majetkem kostela.

Od r. 1903-1912 starosta Jan Sýkora. Za působení tohoto starosty bylo vysázeno 1070 stromků a za ovoce a za třešně se utržilo 27 250 Korun.

Pan František Svoboda č. p. 52 z Bulánky se před shromážděným obecenstvem na silnici vyslovil, že takového starostu obec Oleška ještě neměla a mít nebude.

Pan Sýkora byl také prvním kronikářem a poznamenává do kroniky stavbu školy v roce 1903 nákladem 28 974 Kč 27 hal., a já( J. Plzák) připojuji jak byla stavba uplácena. Ten starosta pan Sýkora konal 106 cest do hosp. Záložny v Kostelci n. Č. Lesy,když nosil úroky a splátky na zaplacení tohoto výše jmenovaného obnosu a nenašel jsem nikde,kde by si to byl nechal platit. Důkaz je přiložená záložní knížka.

Letošní rok velice deštivý, píce a obilí hojnost.

1913

narozených - 32 oddaných ~ 9 úmrtí — 17

1914 26.července byla vyhlášena válka se Srbskem,z které se vyvinula válka světová a trvala do 28.října 1918,tedy celá čtyři léta.

Zpráva o vypovězení války překvapila a zdrtila všechny,beze slov,v němém bolu potácel se lid,s pláčem a hlasitým nářkem loučily se děti a ženy se svými muži. Zprávy od vojínů docházely brzy z bojiště ruského, často a hojně, ze srbského přímo strašné zvláště z počátku, samý nářek na hlad v poli.(přišlí ranění vyprávěli,že po vpádu do Ruska živili se jen syrovýma bramborami a řepou,a po ústupu k Přemyšlu někteří až 6 dni jiného nejedli.) Domácí obyvatelstvo pomalu se smířilo s osudem svým,ženy nuceni chopit se pluhu a obdělávat svoje pole. Značně přispěla k uklidnění myslí podpora vyplácená státem ženám vojínů a jejich dětem.

Jaké oběti musela obec přinést, vidno z následujícího. Hned po vypuknutí války musila dodat 12 párů potahů s vozy jako přípřež na tzv. „piřpon“. Potahy se nevrátily, vzaly za své při náporu Rusů v Haliči.

Na to 29. 11. nařízena rekvisice ovsa, pšenice a ječmene.